Pohřební služba NONSTOP: 800 11 22 99 nebo737 258 526
Pohřební služba NONSTOP:
Volejte zdarma na 800 11 22 99

nebo mobil:
737 258 526

Hřbitovnictví na Jesenicku

Hřbitovnictví

Otevírací doba hřbitovů: hřbitov Husova ul. a hřbitov Jeseník - Bukovice

letní období - 1. duben až 31. říjen  7.30 - 20.00 hod., zimní období - 1. listopad až 31. březen 8.00 - 17.00 hod.

V Jeseníku se nacházejí dva hřbitovy (hřbitov Jeseník - Bukovice 1900, Jeseník Husova ul. 1880). Oba hřbitovy jsou určené pro pohřbívání do hrobu či hrobek. Na hřbitovech jsou jak hrobová místa, tak urnová a desková hrobová místa a kolumbárium. Na hřbitově v Bukovicích je pietní vsypová loučka, která slouží k uložení zpopelněných ostatků. V současné době se připravují nové mapy hřbitovů. Od 1.1.2011 je schválen Řád veřejného pohřebiště Města Jeseníku (hřbitov Bukovice, Jeseník Husova ul.). Tento řád byl schválen Radou města Jeseníku dne 6.12.2010 usnesením č. 35. Největší změna je v úpravě tlecí doby a to z 10 na 15 let.

Touto cestou bychom chtěli poprosit nájemce, případně vlastníky neznámých hrobových zařízení, kteří nemají uzavřenou nájemní smlouvu či svoje hrobové zařízení v nějakém nesouladu, aby se dostavili na správu hřbitova (Jeseník-Bukovice, tel. 584 401273) k sepsání nové smlouvy o pronájmu hrobového místa. V opačném případě žádám nájemce, který nehodlá prodloužit nájemní smlouvu, aby vyklidil hrobové zařízení. Pokud nebude nájemní smlouva uzavřena podle zákona, dosavadní užívací právo k hrobovému místu zanikne a s hrobovým zařízením bude naloženo dle §20 zákona č.256/2001 Sb.,o pohřebnictví a o změně některých zákonů v platném znění, případně ve smyslu § 135 občanského zákoníku (od 1.10.2005) připadá opuštěný majetek obci. Hrobová zařízení, která jsou poškozená, nakloněná, atd. jsou brány jako havarijní stav a některé z nich byly uloženy na předem domluvené místo (hrob, atd.). Některé se propadají a hrozí riziko ublížení na zdraví. Likvidace hrobových míst (havarijní stav) se provedla v  roce 2012-2013.

Jesenicko v období feudalismu  do roku 1848

Jeseník:

Jeseník leží 440 m. n.m., má 828 ha. Leží na soutoku dvou řek a byl založen před rokem 1267  při kolonizaci údolí Stařiče a Bělé. Z  2.pol. 15 stol. vysvítá, že Jeseník se stal dosti důležitým střediskem výroby železa a že nechyběly ani pokusy těžit v jeho okolí zlato a stříbro.Tento rozvoj byl někdy po r.1492 zastaven velkým požárem. Roku 1497 označil biskup Jan Roth městečko jako poškozené, jež bude nutno znovu vybudovat. Hornická epocha slávy začala roku 1506, kdy udělil biskup Jan Turzo privilegia s právem pečetit smlouvy před radou. Město dostalo do znaku kráčejícího medvěda, do jehož hřbetu zatíná zbraně(drápy) slezská orlice. První válečné nebezpečí hrozilo městu z moravské strany r. 1627, kdy byly cesty na Brannou zasekány 2200 kmeny. Obraz města se opět změnil po r. 1696, kdy bylo město potřetí v jednom století postiženo velkým požárem. Oheň zničil 80 domů na náměstí, též kostel a faru, kde shořely matriky. Výstavba města trvala delší dobu, při obnově byly domy na náměstí vystaveny z kamene, na předměstí opět ze dřeva. Války o Slezsko postihly i město, které bylo v březnu 1741 náhle přepadeno pruským vojskem.  Jeseník při živelných pohromách doplácel na to, že se v něm sbíhaly potoky a řeky několika rozlehlých údolí. Jednou z největších katastrof tohoto druhu byla povodeň r. 1811. Velká změna nastala v první pol.19 stol., kdy vzhled domů na náměstí dostal novou tvář. Postupně se ztrácel ráz hospodářských stavení, které dostávaly honosné štíty, odpovídající bohatství městského patriciátu. Náměstí zdobily řady stromů, na jižní a severní straně náměstí stály dvě kašny a u radnice umístěný pranýř. Netušenou příležitost velkého rozmachu přinesl městu od třicátých let 19.stol. rozvoj lázeňství, podnícený především Vincencem Priessnitzem.  Jeseník se stal módním střediskem celé habsburské monarchie, kde se s oblibou scházela nejen vysoká šlechta, nýbrž i zámožní měšťané téměř z celé Evropy. Ve čtyřicátých letech 19. stol. se Jeseník svým textilním průmyslem a lázeňstvím stal nesporně nejdůležitějším místem Jesenicka. Město Jeseník stojí za návštěvu, i když zrovna nepotřebujete využít léčebných možností zdejších lázní. Město samotné neoplývá velkým množstvím památek, neboť početné požáry jich hodně zničily. Za vidění určitě stojí kromě Priessnitzova sanatoria také například rozhledna na Zlatém Chlumu, pomník obětem čarodějnických procesů, vodní tvrz vedle farního kostela a řada dalších míst.

Fara:

Farní organizace vznikla současně s   osídlením vsi a města, i když není o ní a dotaci kostela z 13.stol.žádných správ, ba první zmínka o místním knězi pochází až z r.1418.   Podle farní kroniky byl kostel postaven r.1457 měšťanstvem za přispění tehdejšího jesenického hejtmana Vavřince Cocha ze Susy. Farní okrsek byl velmi rozsáhlý a patřily k němu Lipová, Bukovice, Adolfovice, Domášov, Česká Ves a Písečná. Proto kolem r. 1610 byl faráři přidělen kaplan. Při vizitaci r.1651 byli všichni obyvatelé katolické víry, ale jak si povzdechl vizitátor, téměř polovina z nich byla oddána čarodějnickému umění. 127 jich v té době bylo upáleno a denně noví provinilci byli přiváděni před soud. Faráři náležel jeden lán a desátek obilí z přifařených vesnic. Koncem 18 stl. vynášel 33 šeflů žita a 36 šeflů ovsa. Okolní mlynáři byli povinni odvádět na velikonoce, svatodušní svátky a vánoce celkem 24 mír mouky. Protože desátek nestačil pro dotaci faráře a kaplana, platily obce jako doplněk 75 zlatých, z čehož Jeseník sám hradil 34 zlaté. V r. 1804 patřilo k jesenické farnosti v Jeseníku, České Vsi, Bukovicích a okolních osadách 5023 farníků. Z místních farářů vynikly vzděláním zejména Jan Rother (1792-1819), původně premonstrát na Hradisku u Olomouce, muž zcela osvícenských zásad, jenž se jako školní inspektor přičinil o založení škol ve Vápenné, na Rejvízu a v Nové Červené Vodě. Matriky začínají  r.1606. Škola tvořila součást církevní správy a existovala v Jeseníku od založení kostela. Od r. 1606 byla dokonce s farou v jedné budově. Učitel byl jako všude jinde slabě placen. Kromě 28 tolarů ročního příjmu od obce se živil z malého políčka, zpěvem a sbírkami. R.1815 postavil biskup Hohenlohe  novou školní budovu vedle fary, kterou r.1828 navštěvovalo 313 dětí, vyučovaných dvěma učiteli a dvěma pomocníky. Velké požáry zničily r.1696 a 1737  faru se vším zařízením i matrikami. Ve srovnání se 17 stol. se ovšem velmi změnil vnitřek kostela. Boční oltáře nyní zasvěceny  sv. Josefu a sv.Anně s obrazy malovanými r.1763 Eliášem Františkem Herberkem. Postavil je a vyřezal ze dřeva sochař Kristián Keller ze Skorošic.Na hlavním oltáři stála nad svatostánkem dřevěná socha P.Marie. Křtitelnice byla vytesána z lipovského mramoru a vytesal jí tamější kameník Kašpar Grogem. Na kůru postavil varhany r.1782 Antonín Finkler z Javorníka za 1000 tolarů. Varhany přestavěl r. 1799 Šebestián Staudinger z Andělské Hory. Na věži visely 3 zvony, z nichž největší z r.1737, ulitý Janem Jiřím Poseckem z Nisy, vážil 18 centů. Věžní hodiny patřily městu, jež mělo povinnost je udržovat. Kolem kostela se pohřbívalo do r. 1791, kdy byl zřízen nový hřbitov. Stály tu dvě kapličky, které dal farář Rother zbořit, okolí kostela upravit a osadit 30 lípami.    

Bukovice:

Bukovice do r.1948 samostatná obec, tvořící nyní součást Jeseníku. Obec měla 2049 ha. V období poměrného klidu na konci 17.stol. se vesnice rychle zalidňovala novými zahradníky. Tento proces v menší míře trval i po celé 18 stol. Ves Bukovice sdílela osudy Jeseníku a zaplatila i krutou daň 11 lidských životů, utracených r.1651 při pronásledování čarodějnic, vesměs manželek tamnějších sedláků. Na počátku 19. stol. byly Bukovice hustě zalidněnou vesnicí, v níž na každé ze 111 čísel připadalo r.1811 téměř 6 obyvatel, celkem jich zde v r.1811 žilo 637. Školní děti docházeli do Jeseníku až do r.1870, kdy byla v Bukovicích postavena nová škola. Bukovice byly odedávna přifařeny k Jeseníku kam byl odváděn i desátek. Vzrůst obyvatelstva trval dále a r.1846 tu bylo napočteno přes 848 lidí.

Část článku  je čerpáno z knihy- Jesenicko v období feudalismu  do roku 1848. Vydavatel této knihy byl Rudof Zuber v Ostravě 1966.
Foto čerpáno z archivu SOkA Jeseník.

Kamenní svědci ztraceného hřbitova: 

První hřbitov za josefinské éry, byl na Lipovské ulici, kdy funkci frývaldovského faráře vykonával Ignaz von Runzler (1781-1792). Tento farář byl iniciátorem založení tohoto hřbitova na tehdejší ulici Hintergasse (později Bahnhofstrasse, dnes ul.Lipovská) výkupem zahrady od Georga Kneifela. Hřbitov se nacházel na parkovišti a  v parčíku mezi hotelem Staříč a městskou knihovnou.Byly sem přeneseny pozůstatky zemřelých od kostela, nikoli však všechny. Ještě v r.1930 byly při výkopu kanalizace nalezeny kosterní pozůstatky – v témže roce došlo k jejich uložení na tzv. městském hřbitově(tedy třetím v pořadí) při Střelecké třídě, dnešní Husově ulici. Nevíme však jakou podobu měly náhrobky, zda-li se zde nacházely náhrobní kameny s epitafy, jak to běžně vidíme v jiných městech, např. ve Zlatých Horách  či v Žulové.

O něco lepší informace máme o druhém hřbitově, který sloužil svému účelu až do roku 1905. Hřbitov byl obehnán vysokou zdí se severní vstupní branou(tedy ve směru od hotelu Staříč), márnicí na jižní straně s kapličkami a s obrazy křížové cesty. Hřbitov se stal posledním místem odpočinku občanů Frývaldova, Bukovic, České Vsi a Bobrovníku. Na tomto hřbitově byl dočasně pohřben Vincenz Priessnitz (r.1853 byly ostatky převezeny do rodinné hrobky na Gräfenberk) i jeho konkurent vodní lékař Josef Weiss – po zrušení hřbitova byl jeho hrob i s ostatky přemístěn na městský hřbitov na Husově ulici. Na starém hřbitově vedle sebe svorně leželi místní občané i cizí, lidé různého vyznání i osudů. Jeden náhrobek se ze zrušeného hřbitova dostal do právě rodícího městského muzea. Jisté je, že zásluhu na tom měl prelát Josej Neugebauer. Náhrobní kámen lze dodnes spatřit  na nádvoří Vodní tvrze. Náhrobek tvoří kamenná deska o výšce 186 cm, šířce 92,5 cm a tloušťce 13 cm. O tom, že mohou existovat ještě jiné zajímavé náhrobky z tohoto hřbitova, svědčí nález z 90.let na městském hřbitově na Husově ul., kde pracovníci TS-Jeseník  našly  v zásypu náhrobní kámen. Kéž by takových zajímavých úlovků bylo více.

                                                                                             Čerpáno z článku- MIKROREGION  NA JESENICKU ( 02/2003).

Vincenz Priessnitz (1799-1851) :

Vincenz Priessnitz, byl  lidový léčitel, zakladatel moderní vodoléčby a lázní v Gräfenberku (Lázně Jeseník). Na výběžcích Rychlebských hor se týčí dominanta Lázní Jeseník. Je to místo, kde byl postaven první vodoléčebný ústav na světě. Mikroklimatické podmínky a terén toto místo přímo předurčují pro léčení onemocnění horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu, nervové soustavy a vegetativního nervstva. Jejich zakladatelem se stal Vincenz Priessnitz, který se narodil r.1799 jednomu z městských hospodářů usazených na tehdejším Gräfenberku jako nejmladší ze šesti dětí. V patnácti letech utrpěl Vincenz Priessnitz těžký úraz. Chlapec s pomocí plátna namáčeného ve studené vodě, které používal jako obklad, se sám vyléčil. Netrvalo dlouho a sám začal mokrými zábaly a důsledným pitím pramenité vody pomáhat ostatním. Postupně se na něj obraceli lidé s nejrůznějšími potížemi. Zanedlouho se Gräfenberk těšil obrovskému přílivu pacientů ze širokého okolí. V r.1831 se mu podařilo  získat povolení ke zřízení lázeňského ústavu. Priessnitz přistavěl se souhlasem otce ke stávajícímu dřevěnému domu další budovy. Vincenz Priessnitz byl původně pohřben na starém hřbitově v Jeseníku (Frývaldově). Ten se nacházel v místech dnešního parku mezi hotelem Staříč a Městskou knihovnou V. Priessnitze. V dosavadní literatuře se tvrdí, že jeho žena Sofie pojala ihned myšlenku zřídit rodinnou hrobku na Gräfenberku. Ze studia dochovaných archivních pramenů však zcela jasně vyplývá zcela jiná skutečnost. Jsou dochovány opisy jejích dopisů starostovi města Jeseníku, které dokládají vleklé a patrně neúspěšné jednání  o odkoupení důstojného místa pro rodinnou hrobku na hřbitově. Paní Sofie si stěžuje, že nabízené místo u hřbitovní zdi je pro hrob slavného rodáka zcela nedůstojné a žádá o odprodej pozemku na svahu ve volné části hřbitova. K dohodě nakonec nedošlo a tak paní Sofie se pevně rozhodla prosadit stavbu kaple s kryptou (pomyslné mauzoleum) na Gräfenberk. V dosavadní literatuře se uvádí, že probíhala v letech 1852-1853. Podle platných zákonů totiž nebilo možné pohřbívat mimo hřbitovy. Přesto však byla nakonec žádost povolení stavby na okresním hejtmanství v Jeseníku vyřízena kladně. Slezská zemská vláda  v Opavě 26.července 1853 stavbu schválila, nic nenamítalo ani biskupství vratislavské. Jisté však je, že v témže roce byl do krypty pod kaplí uložen kovový sarkofág s exhumovaným tělem V. Priessnitze. Po smrti Sofie Priessnitzové v r. 1854 sem byla uložena i ona. Mauzoleum je situováno ve svahu tzv.Koppe vršku, kolem kterého se vine lázeňská promenáda. Mauzoleum bylo zbudováno v novogotickém stylu. Při stavbě byly použity místní ušlechtilé horniny. Celá stavba je ozdobena ornamenty a plastikami. sedlová střecha je zakončena dvěmi věžičkami. Nad lomeným vstupním portálem je německý nápis(,,Místo odpočinku Vincenze Priessnitze."). Uvnitř jsou na podstavcích ze supíkovického mramoru umístěny tři sarkofágy. Na pravé straně velký sarkofág  Priessnitzův, rakev vlevo patří manželce Sofii. Signatury na rakvích dokládají, že byly vyrobeny v roce 1854 v Uhrách, pravděpodobně na zakázku  Priessnitzových zeťů ze šlechtického rodu. Rakve jsou pravděpodobně cínové a zdobené reliéfy. Kromě jmen a dat narození i úmrtí obou manželů nesou symboly gräfenberských lázní -lví hlavy. Nepoměrnou velikost Priessnitzova sarkofágu je možno patrně vysvětlit velice prostě:do nové rakve z r.1854 byla zcela jistě vložena celá původní schránka.O obsahu malé rakvičky umístěné uprostřed nebylo dlouho nic známo. Někteří badatelé se na základě pitevního protokolu domnívali, že  jsou v ní uloženy Priessnitzovy vnitřnosti vyňaté při pitvě, jiní tvrdili, že jde o ostatky některého z dětí, které zemřely v ranném věku. V r.1994 byl starý a již zničený sarkofág vyměněn za nový, rovněž pravděpodobně cínový opatřený křížkem. Při té příležitosti se zjistilo, že ve schránce se skutečně nalézají ostatky dítěte ve věku do tří let. Této charakteristice nejlépe podléhá dcera Karolína Marie(10.5.1840-28.10.1843), která zemřela na černý kašel. Na čelní straně krypty je umístěn bohatě zdobený litinový kříž na mramorovém podstavci. V kryptě je umístěná i busta  V.Priessnitze na mramorovém podstavci. Vysvěcení kaple proběhlo až v r.1855 na základě žádosti biskupovi Heirichu Forsterovi. Biskup je vydal dne 17.srpna 1855 spolu s povolením sloužit v kapli mše. Do r.1947 se v ní konaly pravidelné bohoslužby sloužené kněžími, kteří pobývali v lázních. Od r.1992 se zde konají bohoslužby každoročně u příležitosti výročí narození V.Priessnitze. Mimo to je kaple zpřístupňována na svátek všech svatých, o vánocích a jednou měsíčně s historickým výkladem pro lázeňské hosty. Bez zajímavosti je jistě fakt, že v r.1885 se v této kapli konala i svatba(vnučka V.Priessnitze). 
Lázeňské léčení obecně má dnes již staletími prověřenou tradici a stávají se také místem, kde člověk může hledat a nacházet rovnováhu mezi tělem a duchem. Z toho důvodu stojí  Priessnitzovy léčebné lázně za pobyt nebo alespoň za prohlídku. Je to místo, které má za sebou skvělou minulost a před sebou víc něž nadějnou budoucnost.

Dobové foto čerpáno z archivu SOkA Jeseník.

Oznámení   občanům

Žádáme nájemce hrobových míst, kteří nemají uzavřenou nájemní smlouvu, aby se dostavili na správu hřbitova (Jeseník-Bukovice) k sepsání nové smlouvy o pronájmu hrobového místa. V opačném případě žádám nájemce, který nehodlá prodloužit nájemní smlouvu, aby vyklidil hrobové zařízení.

Pokud nebude nájemní smlouva uzavřena podle zákona, dosavadní užívací právo k hrobovému místu zanikne a s hrobovým zařízením bude naloženo dle §20 zákona č.256/2001 Sb.,o pohřebnictví a o změně některých zákonů v platném znění, případně ve smyslu občanského zákoníku, kde se hovoří o opuštěném majetku, který připadne po jednom roce obci.

V roce 2012 bylo s některým hrobovým zařízením naloženo dle občanského zákoníku – hrobové zařízení  bylo zlikvidováno, případně nabídnuto k prodeji.

 

Kontakt: Správa hřbitova                                 Úřední hodiny: Po – Pá   7,00-16,00 hod.             

Rejvízská 374, 790 01 Jeseník,                      Telefon:            584 401 273